Děda

27. srpna 2017 v 19:30 | Kari |  Články na mé téma
Vzpomínáš si jak jsme chodili na louku a já jsem sbírala nějaké obrovské rostlinky, které rostly jen tam. Dávala jsem je do malých plastových, červených toček se žlutýma úchytkama. A pak jsem to vozila zpátky abych nakrmila králíčky, kteří byli zavřeni v "kruličoku" (tak jsi tomu říkal ..ani nevím jak se tomu říká opravdu, domečky pro králíky?)
Výsledek obrázku pro tumblr grandpa


A taky si zpomínám na mého bílého oblíbence, který se dal jako jediný hladit, měl modré očka a vždycky tak krásně koukal. Jednou jsem ho pustila ven. Nikdo to nevěděl. Běhala jsem tam v gumácích, bylo mi asi 7, růžové tričko a tyrkysové tepláčky. Můj oblíbený "outfit". Je sranda, že to je jen jediná vzpomínka, kterou si pamatuju.

Tvoje moto bylo:

Bez práce nejsou koláče!

Výsledek obrázku pro tumblr grandpa


A tohle si mi pokaždé říkal, když jsme spolu krmili zvířátka. Ovce, kozu, která mě trkla do čela, králiky a slepice. Vzpomínám si jak si nosil na hlavně kapesník (?) v každém rohu byl uvázaný uzlík a vypadalo to jako čepička. A taky béžový klobouk. A neřešila jsem realitu.


Žila jsem ve světě víl, kouzel a zvířátek. Celé dětství na vesnici bych za nic nevymněnila. Ale časy jdou, děda tady už není, dnes se každý předbíhá kdo je v čem lepší a celý tenhle svět jde do kytek. Asi to tady je celou dobu, možná, že to jen ta malá holčička nevnímala.


Ale i tak jsme úplně jinde, než jsme byli před pár lety. Nestěžuju si, ale určité věci by asi každý jeden z vás změnil, kdyby to šlo. Třeba si vzpomeňte na vaše dětství...

Výsledek obrázku pro tumblr grandpa





Sledování šmoulů, kteří byli kreslení. Pokémoni, kteří hráli jen občas v televizi. Bláto na gumácích, příchody domů ve chvíli, kdy se začalo stmívat, lezení na stromy, odřená kolena, víly a kouzla a všechno tohle. Tohle bylo to moje.
Jaké bylo vaše dětství?

-xoxoKari
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adela Adela | Web | 28. srpna 2017 v 21:26 | Reagovat

Krásný článek :) Já mám z dětství hezké, občas i smutné, vzpomínky a ráda na ty chvíle vzpomínám.

2 Hemitson Hemitson | Web | 28. srpna 2017 v 23:39 | Reagovat

Článek mě hodně dojal. Přenesla jsi mě do dětství a zamrzelo mě, že je to všechno minulost. Můžeme být sice rádi za ty krásné vzpomínky, ale ta maličká holka ve mně to postrádá.
Milovala jsem lezení po stromech, stavení domečků na lísce, hraní si s mým nejlepším kamarádem ze sousedství, mojí babičku, se kterou jsem sledovala skoro každý den její oblíbenou telenovelu a dělala mi každé ráno kakao ke šmoulům, pokémonům a dalším 'pohádkám'. Achjo... :/

3 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 29. srpna 2017 v 13:32 | Reagovat

Tak to je tak krásně napsaný! Dojala jsi mě. Mám na dětství spousty vzpomínek a ačkoliv mi občas chybí ta pohodička, jsem teď nadšená z toho, že jsem dospělá. Ve všem jsou výhody i nevýhody no...

4 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 1. září 2017 v 12:07 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: krásné vzpomínky <3

[3]: Děkuju moc <3 Ano s tím souhlasím, že to má své výhody i nevýhody :-)

5 Džejní Džejní | Web | 3. září 2017 v 11:55 | Reagovat

gumaky som tusim nikdy nemala, pamatam si, ako som ich zavidela vsetkym okolo :D
ked sa snazim spomenut si na detstvo, v poslednom case akosi nic nevidim. akoby to uz bolo tak hrozne davno, ze som to stihla zabudnut. matne si pamatam veci, ktore su na fotkach, momenty mozno aj stastia. vratila by som sa spat, aby som mohla ospravedlnit to, ze este stale mam svoju vlastnu realitu a odmietam tuto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama