Červen 2016

Poslední den

29. června 2016 v 19:11 | Kari |  Deník

"První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo"

-Emile Zola

Vždycky si říkáme jak je škola hrozná a že do ní nechceme chodit. Že tam jsou otravní učitelé a otravní spolužáci, kteří si do vás utřou vztek každou chvíli. Idioti, kteří vám dokáží zkazit den. Lidi, kteří vám dávali opisovat úkoly, nebo vám radili při testu.
zdroj obr.:Tumblr

Nebát se a jít

21. června 2016 v 22:03 | Kari |  Deník
Vždycky jsem se bála toho jak mě lidi budou brát, když si přestanu žehlit vlasy a když jeden den budu prostě sama sebou. Když budu říkat co chci a kdy chci. Když budu jako blázen ještě v bláznivějším davu. Když vstanete ráno dobře, tak váš den nemůže být lepší <3 ...A ten den nastal dneska..Prostě jsem se vykašlala na jakékoliv složité úpravy a radši jsem se prospala. Vykašlala jsem se na složité žehlení vlasů a nechala sem je přirozeně kudrnaté. S makeupem jsem to taky nějak nepřeháněla.. spíš ani nešlo poznat, že ho mám.
Zdroj obr.:Tumblr

Bleh

20. června 2016 v 10:53 | Kari
Vymyslet název k článku je prostě složité..
Blablabla a zase ty kecy aneb tak to dopadne, když si nemáte s kým povídat.

Nikdy bych nečekala jaká nuda může být ve měste, když je hnusně! Zatímco všichni vaši kamarádi sedí ve škole a vy sedíte v bytě, protože jste ráno šli k zubařce a pak se vám nechtělo dojíždět do školy...tak co máte sakra dělat? Jako malá jsem měla hrozný strach ze zubaře. Pokaždé když jsem tam šla mi něco trhal...POKAŽDÉ. A kdo by rád chodil za někým, kdo mu způsobuje bolest..že? A tak se mi vtvořila hrozná nenávist k tomhlke vzdělání. Dneska jsme šla na ortodencii.

Zdroj:.Tumblr

ČLÁNKY, KTERÉ JSEM NIKDY NEDOPSALA /3

19. června 2016 v 18:11 | Kari |  Výpisy deníku
Vyšla nahoru a když se rozhlédla, měla celý svět na dlani.

Pořád si říkala jak je to možné...
Jak je možné, že lidé jsou tak falešní jen aby zapůsobili. Jak je možné, že ničí všechno kolem. Jak je možné že ničí sami sebe. Mučí se depresivní hudbou k smutnému okamžiku. Řežou si do kůže, aby fyzická bolest zvítězila nad psychickou. Dávají si vytetovat jméno své lásky, ale když se rozejdou, zůstane jim doživotní vzpomínka. Chtějí mít dokonalý život, ale sedí u televize. Chtějí potkat lásku svého života, přitom sedí doma a čekají až jim přijde přímo před nos. Chtějí prožít několik životů a přitom neotevřeli jedinou knihu.
Chtěla vědět proč se všechno zničí v jeden okamžik. Proč svítí slunce. Proč lidé brečí, když jsou šťastní. Odkud se berou ty pohádky. Jakto, že někteří lidé jsou tak moc chytří? Proč? Jak je to možné? Kladla si olik otázek, na které neznala odpověd. -18.června 2016

To je tady a to je tam

16. června 2016 v 20:54 | Kari
Ahoj ahoj, snad si užíváte tento týden.. Já dopisuji poslední čtvrtletní práce ve škole a moc se mi nedaří. Zatímco jsem z českého jazyku měla vždy na výbornou nebo chválitebnou...teď mám dobrou :D Ale po pravdě jsem si řekla, že se tím nebudu zatěžovat.. ani ničím jiným pro mě aktuálně nedůležitým :)


Severní světla

12. června 2016 v 20:49 | Kari |  Relaxace s Kari
Hloupost je největší zlo.
-Jan Werich

Jsem unavená z toho nekonečného přemýšlení a dumání nad otázkami "co kdyby". Z přemýšlení, které zkončí ve chvíli kdy slunce vyjde na oblohu. Jsem unavená z bolesti, kterou pocitujě moje tělo pokaždé když vstávám. Z bolesti, kterou má moje duše. Je unavená z toho sledování všech těch opilých kamarádů. Nemůžu zůstávat při smyslech celé ty dny. Chtěla bych jít za těmi severními světly, které se někdy objeví. Šlo by to, ale něco mě chytí za ruku a nedovolí mi to jít dál.

OSVĚTIM.

10. června 2016 v 20:20 | Kari |  Deník
Těšila jsem se až se dozvím nové informace za doby druhé světové války. Přitom jsem zjistila věci, které jsem ani vědět nechtěla.

Jeden úsměv navždy ztacen.

8. června 2016 v 21:39 | Kari |  Deník
"Někteří lidé vstoupí do vašeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní celý váš život"
-autor neznámý
(Tenhle citát by se hodil k obsahu článku, ale vážně není brán vážně ohledně obsahu tohoto článku. Ale i tak se mi líbí.)

Jako by chtěli od sebe odejít a pak je na chvíli spoutal dotek rtů. Chvíli tancovali i když hudba jen doznívala. Držel ji ruce nad hlavou a mával s nimi. Jako by se ta tichá duše, která se bojí cokoliv udělat, na ty hodiny zmizela. A pak už bylo ticho. Od chvíle co ztratila jeho oční kontakt se ho pořád snažila najít někde v davu. Přes všechnu snahu vidět tu modrou mikinu s kapucí, kterou měl na sobě. A pak ho uviděla ještě dvakrát. Zase se usmál. Jednoduše a úpřimně.
Zdroj obr.: tumblr

Jeden úsměv v jednom davu lidí.

5. června 2016 v 20:18 | Kari |  Deník
Hudba- jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.
-Romain Rolland

Tancovala do rytmu písničky. Písničky, kterou zpívala kapela. Kapelu, kterou milovala. Mohla být konečně svá, protože si ji tam nikdo nevšímal. Mohla se chovat jako blázen. Mohla skákat do rytmu a zpívat tak falešně jak jen to jde. Mohla křičet jak jen chtěla. S jednou kamarádkou.
Zdroj obr.:Tumblr