Leden 2016

Jeden tón

24. ledna 2016 v 20:36 | Kari |  Články na mé téma
Každý z nás poslouchá jinou hudbu, někdo má zálibu v klasice, někdo v mnohem modernější hudbě, která se dokonalé hodí na párty. Každý z nás je jiný, berme to tak jak to je. Často posluchám písničky podle nálady, možná že to znáte.. Je vám na nic a pustíte si smutnou písničku, která ve vás zlomí ještě vzpomínky a má to celé větší efekt, celkem na nic. Obdivuju lidi, kteří se mohou učit a k tomu poslouchat hudbu. Hudba je často mým útěkem od reality.

Zdroj obr.:tumblr

Jednou to příjde

20. ledna 2016 v 20:24 | Kari |  Deník
Každý má své tajné sny v které doufáte, že se jednou stanou realitou. Máme svoje iluze, které nás vodí za nos. Máme svá přání a doufáme že se splní. Ještě včera bych napsala, že to co si opravdu přejeme se s největší pravděpodobností nestane. Napsala bych, že bychom žili dál s hlavou v oblacích. Ale dnes musím uznat, že to tak není. Na začátku osmé třídy jsem si stanovila cíl a to mít ten nejlepší průměr, který bych jaký mněla. Dřela jsem na tom celý rok a dosáhla jsem výsledku 1,1 . Docela dobrý, ne?

Let it snow a další věci

16. ledna 2016 v 14:50 | Kari |  Deník
Ahoj!
Dnes jsem se vzbudila v sedm. Ano, je to diné o víkendu v 7, ale celkově toho bylo za tento týden...MOC. Prostě záveřečné pololetní písemky, stesy, zkoušení a další věci... A já jsem včera přišla ze školy a sapala jsem až do devíti... Zkoukla jsem film v telce- Machři. A ve 12 jsem zalehla a spala až do sedmi. A co jsem dělala potom? Koukala z okna, celkem udiveně, že po takové době bez sněhu, sněžit začalo. V pátek jsme měli doučování z českého jazyka na příjamčky...

Výpisy deníku - Druhý.

12. ledna 2016 v 18:47 | Kari |  Výpisy deníku
Ahoj :)

Nevím, jestli je toho na mě moc, jestli mám moc učení, nebo jestli jsem trošky psychicky z toho co se dějě... Nechápu jak můžu prožít den s úsměvem a doma být tak zdrcená. Dnes jsem byla ve škole asi do čtyř. Měli jsme den otevřených dveří a potom rozsvícení vánočního stromku. Byla jsem promrzlá, úplně na kost, takže jsem si rozsvícení stromku nechala ujít a navíc, nebyl tam nikdo s kým bych tam mohla být. Přišla jsem domů, lehla si a spala jsem asi tři hodiny.

Zdorj obr.:Tumblr

Poslední

5. ledna 2016 v 21:09 | Kari |  Téma týdne
Často si říkáme, že chceme něco změnit. Že nejsme dokonalí. Podíváme se do zrcadla a řeknem si "jak to sakra vypadáš". Neuvědomíme si, že jsme jedni z těch, kteří mají to štěstí, že nemají rakovinu. Že máme všechno co si ve vnitru nitra přejeme-lásku, rodinu a šťěstí...kamarády, kteří nám vykouzlí úsměv na tváři:) Často se dívám na internetu na videa lidí, kteří si něčím prošli. Určitě to taky zkuste, donutí vás to přemýšlet. Ale co by jsme dělali, kdyby tento den, tato chvíle byla to poslední co bychom mohli mít. Měli bychom posledních pár dnů a pak by naše těla lehla k zemi.



Hledání čtverce-smyslu

1. ledna 2016 v 17:55 | Kari |  Deník
Z těch myšlenek, které mi proudí hlavou usuzuji, že dál už nemůžu. To jak si sama povídám, dívám se kolem a vybírám si z možností. Z nervozních dotyků se vše hroutí. Jdeme si svou cestou a máme vlastní iluze, které nás brzo položí na kolena. Proč nemůžeme být sami sebou? Takoví, jakcí jsme, když nás nikdo nevidí. To co děláme, když nás nikdo nevidí. O to jde. Snažíme se rozpoznat sami sebe, ale je to těžké, když nevíme kdo jsme. Pojdme toho nechat, prosím. Snažíme se napravit chyby, které děláme, ale po každé chybě v nekterém srdci zůstane díra. Černá a hluboká. Jizva. Tmavá a široká. Hrajeme si na něco co nejsme, náš svět je jedna velka iluze. Kniha, která hledá svého autora. Autora, který neví kdo je.
Zdroj obr: Tumblr