Únor 2015

Knížka a čtení

21. února 2015 v 16:16 | Kari |  Články na mé téma
Dnes jsem se rozhodla napsat takovou krátkou povídku, a potom něco na téma k inspiraci. J Ta inspirace mě napadla před chvíli. :
Ráno jsem se vzbudila a podívala se na mobil. Bylo 8:51. Na chvíli jsem si pamatovala sen, který se mi zdál a chystala jsem se ho zapsat do "snáře" . Ale … stačí sekunda a sen si nezapamatujete… co by mohlo vést k dalšímu tématu co bych vám chtěla napsat J…..Po tom co sem sen zapomněla jsem se rozhodla podívat na sociální síť "ask.fm" J Na hlavní stránce "asku" jsem viděla nějaký příběh. Jmenoval se "Fallen" neboli v překladu padlí. Což je myslím, že dokonce i jeden luxusní film, který jsem nedávno viděla v televizi, ale tento příběh s ním nemá nic společného…. Bylo to rozděleno na části J A tu část co jsem si přečetla byla 114. Natolik mě zaujala, že jsem se rozhodla si to přečíst od prvního dílu. Jela jsem tedy až na konec stránky a četla a četla a četla. Mám ponětí, že jsem skončila u dvacáté-třetí části. A právě tyto příběhy neznámé autorky mě vážně zaujaly a tak jsem se rozhodla… proč taky nenapsat příběh..a kdyby mněl sledovanost tak bych možná i napsala knihu. Napsat knihu je mým snem. Chtěla bych psát o svém životě a nějaké příběhy jako píšu právě teď tady a vám. Myslíte, že je snadné napsat knihu? Já nemám ponětí vůbec jak to s knihama chodí. Strašně ráda čtu a teď jsem si zrovna objednala přes internet poslední kus knihy, která se už netiskne. Je to jeden z příběhů o Tryllech.

Když jsme se sestrou a mamkou šli nakupovat vánoční dárky, podívali jsme se do knihkupectví. Půl dne jsem hledala oddíl "FANTASY" a pak jsem ho našla hned na začátku… Prohledávala jsem knihy a najednou mi něco v hlavě říkalo, podívej se na tu knihu. Přečetla jsem si "výtržek" z knihy na zadní straně a zjistila, že by to mohlo být vážně dobré! Popadla jsem knihu a šla za sestrou (která nemněla pro mě vánoční dárek a tak mě napadlo co kdyby… J ) Koupila mi 2 i 3 díl za 38KČ! Je to užasná cena pro takovou knížku. Ptali jsme se na první díl, ale oni řekli že ho nemají. Mamka byla podezíravá, že v tom bude nějaký háček a opravdu byl na internetu najdete už jen málo výtisků první z těchto příběhů….
PS: knížku už mám dávno doma a přečtenou a je vážně boží všem doporučuji :)
XOXO Kari

Drogy

20. února 2015 v 16:16 | Kari |  Články na mé téma
Dnes sem chtěla napsat uplně něco jiného. Potom jsem napsala článek, který nemám dopsaný ale mám ho uložený v rozepsaných :) Sedím v obýváku, v ruce ntb a přemýšlím co bych mohla napsat do těch keců na úvod :D No... zpět k tomu "Dnes jsem chtěla naspat uplně něco jiného" ,ale jelikož jsem si vzpomněla na den školy, kdy jsme mněli přednášku o drogách. Rozhodla jsem se najít můj článek ve wordu a dát vám prostor na předčtení :) Doufám, že se vám bude líbit, některé věci jsem mailnko poupravila.... no to je na úvod vše :)


Dnes jsme měli ve škole takovou přednášku o drogách. Bylo to velmi zajímavé a některé uryvky docela nechutné. Ten pán se jmenoval Roman a sám si prošel tím obdobím "drog" … šest let…. Měli jsme to místo dvou vyučovacích hodin ale já jsem tam byla jen na jednu, protože jsme s Kamarádkou museli jít vystřihávat vločky na výzdobu tříd… No ale zpět k té přednášce. Ten pán byl moc sympatický a donesl nám ukázat fotku z dob, kdy ujížděl na drogách. Vypadal strašně. A popisoval jaké to bylo strašné a že si kvůli tomu nemohl najít přítelkyni… Ale teď když nám říkal, že s tím skoncoval, tak byl štastný vyprávěl nám o jeho dětech a o jeho manželce. Byl docela úplně šťastný. A další z věcí co mě na tom člověku fascinovalo bylo to, že pomáhá dalším drogově závislým lidem. Vyprávěl nám příběh o "Luboši". Byl to celkem mladý chlápek, který ujížděl na drogách. Roman se mu snažil pomáhat.. Ale šlo to s ním z kopce ty drogy bral pořád a pořád… Roman nám to nevyprávěl do úplných detailů a tak vám to také nemůžu popsat dopodrobna… Říkal nám jen to, že si u nich objednával pitíčka "Fruko". Ano pitíčko. Roman myslel, že mu to chutná a tak mu to dovážel ve velkém množství… Ale potom e rozhodl.. proč by měl pít fruka, když mu můžu dovést pořádnou minerálku. Jenže později Romanovi a jeho pomocníkům došlo, že Luboš chtěl ty fruka jen proto, že u nich byla slámka. A proč zrovna slámka? Luboš byl se svým zdravotním stavem tak špatně, že se sotva hýbal… Ležel na lůžku pod peřinou, na nohou měl obrovské "vaky" kůže naplněné hnisem (což měl z toho, když si drogu nebral v podobě prášků ale pomocí injekční stříkačky. Když si drogu pomocí injekční stříkačky nezavedete do žíly ale píchnete to do svalů a dejme tomu, že Luboš si píchal pět velkých injekčních stříkaček, tak ten sval nestíhá vylučovat ten hnus ani ho nějak zpracovat…. A prostě se to tam usadí a vznike takový vak kůže s hnisem.) A to brčko chtěl na to, aby si ten hnis mohl odvádět z těla… To poškozené místo (vak s hnisem) má tak tenkou kůžičku, že stačí aby jste neměli dobře zabroušený nehet, omylem lehce škrábnete o kůži (např. když se zrovna oblékáte)a celý hnis vám vyteče. Takže Luboš, protože nechtěl jít k doktorovi si pomocí brček odváděl hnis z těla….
Po tu dobu co Roman pracoval s Lubošem, tak Luboš dospěl k názoru, že půjde na odvykací kůru. Po nějaké době se mu to podařilo… Ale následky nosil pořád s sebou. Musel podstoupit několik operacíí…A skončil na vozíčku… Ne kvůli autonehodě či nějaké takové věci ale právě kvůli drogám. Doktoři mu museli vyoperovat svalstvo na nohou , takže žádné stehenní svaly už neměl. Měl tam prostě díru, jen kosti a obrovská kolena…
Po té době, kdy byl na vozíku a pohyboval maximálně s rukami a to velmi labilně…. Se dostal zase do styku s drogami. Tentokrát to ale Luboš nevydržel a jeho organismus to prostě nezvládal…. V roce 2009 Luboš umřel…..
A tohle je jen jeden z mnoha příkladů lidí, kteří se dostanou do styku s drogami.
Můj názor je takový… Kluci (či holky) si chtějí hrát na borce a tak před kámošema jsou velcí "borci" a tu drogu si vezmou…. Myslíte, že v situaci kdy všichni vaši přátelé berou drogy a nabídnou vám… myslíte, že by jste dokázali říct ne?
Také nám Roman vykládal, jak důležité je mít životní cíle. Bez cíle nemáme smysl života… Moje cíle jsou Dodělat základku, Jít na gympl a udělat vysokou… Mít přítele…založit rodinu. Tohle jsou moje hlavní cíle…. A ty vedlejší co bych chtěla dokázat ještě v tomto věku jsou tyhle…. Chtěla bych si založit blog, pro který bych psala každodenní články a mít aspoň nějaké čtenáře, kdo by to četl.. J A později bych chtěla napsat knihu…..

Zavírají se mi víčka nad klávesnicí, takže myslím, že to pro dnešek ukončím…. J
...
No jak jsem psala moje cíle, ano konečně jsem se odhodlala založit si článek... Ale pokud to nebude mít absolutně žádnou aktivitu... Kašlu na to :) Ale zatím ne. Zatím mám prostě pořád tušení že by to mohlo k něčemu vést. :)
Užijte si zbytek dne.
XOXO kari.


Vzpomínky na Dětství

18. února 2015 v 15:15
Ahoj, dnes bych chtěla napsat něco z mých vzpomínek na dětství. Doufám, že s ebude líbit. Psala jsem to na podzim :D Takže je to trošku starší :) ale doufám, že to nevadí :D

Vůbec nemám ponětí o čem budu psát když včera a předevčírem jsem vypsala všechny své nápady…. Ale doufám, že se k něčemu dokopu J
A jakou mám dnes vůbec náladu? Popravdě řečeno ani já sama nevím, Venku je hnusně a když máte špatné počasí tak to podle mě dopadá i na to, jak se zrovna máte. U nás je tak silná mlha, že ani nevidím na sousedy, prší tam a je tam příšerná zima. Vždycky jsem doufala, že když je podzim, tak jasně že bude fučet vítr, ale ne že bude odporně foukat, déšť a ještě k tomu mlha. Jako malá jsem se vždycky strašně těšila na podzim, protože sem ve sklepě mohla oprášit mého draka a s mým kamarádem ho jít ven pouštět. Tohle si pamatuju úplně přesně! Byli jsme na poli před našim domem já mněla draka co byl pomalovaný jako panda a on mněl různé barva do kupy. Byli tam i naší taťkové co si povídali a sem tam na nás koukli. Taky si vzpomínám, že vítr zavlál a mně drak skončil v koruně stromu, který tam dnes už nestojí. Byla to stará vyschlá hrušeň, ale hrušky na ní byli pořád tak strašně sladké a dobré, že jsem tam chodila skoro každý den. U toho stromu byla také chatka, kde jsem se jako malá s mojí kamarádkou vloupala a hráli jsme si tam. Později se budka zbourala a zbyl tam už jen strom, který se později také zničil jak jsem vám říkala…..
A když už jsme u těch stromů….Kousek od našeho domu je lesík. Není moc rozsáhlý, je to jen pás stromů, ale i tak jsem si tam strašně ráda hrávala. J Vzala jsem Kámoše a kamarádku a šli jsme šplhat na stromy. Byly tam asi tak jedině tři normální stromy na které se dalo vylézt. Hráli jsme si, že to byly vesmírné lodě a že na nás utočí mimozemšťani. Ale čas plynul a on si časem ve škole našel nové kamarády a se mnou už se nebaví. Ona se mnou jezdí autem do školy, ale jediné slovo co si řekneme je "Ahoj" ale někdy musím uznat, že když chodíme pěšky je tak ukecaná, že je to někdy až vlezlé. Je zvláští, že ještě před několika minutami jsem nevěděla co vám dneska budu psát a teď…. Povídala jsem o počasí a o podzimu a to mi připomnělo vzpomínky z dětství….

A když mě tak opouštěli staří přátelé uvědomovala jsem si, že bych si také mněla najít nějaké nové. Když jsem šla z páté do šesté třídy, naše páta třída se rozdělila na "A" a "B" všechny mé dobré kamarádky šli do toho Áčka a já zůstala v Béčku. Ale to taky znamenalo, že k nám přijde ještě polovina nových dětí. A ano, přišla i jedna dívka se kterou jsem se skamarádila natolik, že dnes není věc, co by o mně nevěděla…Dnes jsme pořád nelepší kamarádky. Chodíme k sobě na návštěvy a pořád se smějeme… J Pro dnes je to vše a já doufám, že zítra mě zase napadne něco o čem bych mohla psát.. J

Zamyslete se nad sebou

10. února 2015 v 19:28 | Kari |  Články na mé téma
Dnes mám v plánu napsat něco na téma "Zamyslete se nad sebou". Tohle je jeden z článků, kterým jsem věnovala mnoho mojeho volného času. A tak doufám, že se v něm aspoň trošku uvidíte a že se vám bude líbit. Možná se vám ani líbit nebude... možná ano.... :) každopádně je to jen a jen na vás.

Když se nad sebou vlastně zamyslíte….. Uvědomíte si kolik máte chyb a jak jste vlastně krásní.
Každý koho sem dosud poznala (až na pár výjimek ) soudí lidi podle vzhledu. Ale když se ho potom snaží poznat zjistí jak je to super člověk a nebo jakej je to strašnej debil. Ale zkuste se jednoho dne a hned třeba teď a nebo až zítra postavit před zrcadlo a podívat se na sebe. Uvidíte sou krásu , uvidíte vaší postavu, barvu očí, tvar obočí a spoustu dalších detailů na vašem povrchu. Ale co takhle podívat se na sebe trošku jinak. Zapojíme trošku fantazie. Místo vaší postavy, uvidíte jen vaší siluetu. V té siluetě bude prázdno. Když se ale zadíváte pořádně, uvidíte barvy. Barvy radosti, štěstí, zlosti, sebevědomí, pyšnosti a spoustu dalších vlastností. A až v tu dobu si uvědomíte jací vlastně jste.
Já když se postavím před zrcadlo vidím docela štíhlou postavu s jemně blond vlasy, s hnědými oči, s zakulaceným a upraveným obočím. Ale teď zapojím fantazii. Co vidím? Vidím siluetu a v ní tolik barev. Vidím radost, vidím slzy, smutek, závist, štěstí ,mé sebevědomí a spousty dalších věcí…Každopádně takto bych se mohla popisovat do nekonečna…


A teď se přesuneme z vzhledu a z toho jací jsme uvnitř k vaší mysli. Každodenně se setkávám se školou. Vždy v hodině Matematiky se seznamuji s novým učivem, které stejně nechápu. Zdá se mi, že ve všem plavu. Nevím čím to je, ale pokaždé když se zamyslím nad jednou osobou a ať to je kdokoliv , pokaždé na mě mé myšlenky začnou křičet a já naprosto nevnímám okolí. Můžu to popsat jako počítač, jsem v réžimu spánku, pokaždé když na mě někdo promluví ( či se mě dotkne) zaregistruju. A pak vám definitivně chybí to co, vám tam učitelka před tabulí vykládá. Nechci to dělat a přesto to dělám. Vypnu a nevnímám. Někdy si kladu tolik otázek. Proč se mi to děje? Proč sem taková? Proč jsou lidé k světu tak krutí? Proč válčí? A takovýhle "Proč" můžu psát do nekonečna.Ale znáte na něco z toho odpověď ? Já tedy ne.
Zrovna čtu knihu která na titulní straně nese název "Andělé v mých vlasech" od Lorny Byrneové. Je to velmi zajímavá kniha. Je o dívce, která vidí už od malička Anděly. Věřím, že autorka si tyhle příběhy nevymýšlela jen z její fantazie, ale že jsou úplně pravdivé. Z té knihy se dozvíte tolik věcí. A začnete vidět svět lépe než předtím. Uvědomíte si hodnotu věcí a hodnotu sebe….. K tomuhle kousku článku mám další název "Nadpřirozeno" Věříte v Anděly? V duchy? V něco nadpřirozeného, co žije někde mezi náma? Já ano. Je to možná těžké uvěřit, když jste možná nikoho z těch "nadpřirozených" neviděli. Já jsem tedy nikoho neviděla. Ale někdy máte prostě pocit, že je s vámi někdo koho jste stratili. Někdo koho ani neznáte ale je s vámi. Po celou dobu myslím na Anděly. Nevím proč, ale bez té knihy jsem si ani neuvědomovala že jsou všude.
Řeknu vám příběh, který se děje mojí mamce. Pracuje jako řidička laboratoře a vážně má celý den napraný, takže se nestíhá dívat ani na čas. Ale někdy se na ten čas přece podívat musí. A to je to "ČAS" vždy když se podívá na čas tak je vždy nějaké zvláštní číslo jako je např. 11:11 , 23:23 , 15:15, 5:05 atd…. jak to jen popsat prostě čísla se shodují. Mamka mi říkala, že už ji to tak trápí rok. Pokaždé když se podívá na hodiny vidí dvě shodná čísla……Já jelikož jsem jí chtěla pomoct, tak sem se dívala na WEB a někdy klidně i dvě hodiny v kuse jsem hledala co to je. Nic jsem nenašla. Až jednoho dne mi mamka sdělila,že už ví co to je. Jak jsem vám psala o té knize.. tak ona četla i druhý díl (já také) a tam je několik krásných kapitol o archandělu Michealovi. Mamka ho každodenně prosí o pomoc. A on jí vždy pomáhá. Ať už je to zvládat rodinu, či nějaký stres …. A právě ten čas je jeden ze způsobů jak andělé naznačuji lidem, že jsou s nimi. Každodenně jí to dává najevo J . A právě tohle byl jeden z důvodů, proč věřím v nějaké vyšší síly tam nahoře.